12 – Hájčí dvůr, Kaple sv. kříže, PP Háje
Stanoviště č. 12 – Křížem krážem Prahou 13
Tato kombinace geohry a turistické poznávací stezky Vás zavede k důležitým místům v Městské části Praha 13. V historických, přírodních i moderních lokalitách městské části je rozmístěno 13 dřevěných sloupků s QR-kody, které odkazují na informační texty na webu MČ Praha 13 vážící se k danému místu.
Hájčí Dvůr a kostelík svatého Kříže a svaté Heleny
GPS: 14°19’3.640″E,50°3’34.778″N
Klíčová témata:
Nacházíme se v části Prahy 13 nazvané Háje; Dvorec Háje, dříve Angelovský; přírodní památka „U Hájů; Barokní chrám svatého Kříže a svaté Heleny
Chcete se dozvědět více?
Nacházíme se v části Prahy 13 nazvané Háje. Dvůr i kaple se nacházejí v neutěšeném místě vedle bývalého průmyslového areálu IPS (Inženýrské a průmyslové stavby n.p.), což byla česká stavební společnost, která se v roce 2000 stala součástí švédského koncernu Skanska. Tato společnost stavěla část Jihozápadního města. Díky rozlehlému průmyslovému areálu je částečně smazána malebnost okolí těchto dvou historických objektů, které byly původně zasazeny do zemědělské krajiny. Statek Hájčí Dvůr obhospodařoval pole a lesy v širokém okolí. Ve čtvercovém půdorysu byly stáje, sýpky, stodoly a obytné budovy. Zřejmě podle jednoho z majitelů se mu také říkalo Angelovský dvorec. V roce 2005 byla usedlost navrácena dědicům posledního majitele. Její postupná rekonstrukce probíhá od roku 2013. Barokní chrám svatého Kříže a svaté Heleny (původně kaple Nalezení sv. Kříže) se nachází nad zastávkou autobusu Bílý Beránek v ulici Za Hájčím dvorcem nad železniční tratí a je v soukromém držení.
Dvorec Háje, dříve Angelovský má dlouhou historii. První zmínka je z roku1359 kdy stavba sloužila jako oficína (pracovna) osobního lékaře Karla IV. Později se zde nacházela kovárna a krčma. K první přestavbě došlo v roce 1429. Ve 30. letech 19. století se stal majitel dvora průmyslník a bankéř Leopold Lämmel, který byl prvním ředitelem České spořitelny, a který provedl zásadní přestavbu objektu v letech 1836-1838, kdy původní zemědělská usedlost byla nahrazena patrovým letohrádkem. Právě z této doby pochází úhledný klasicistní letohrádek, nacházející se napravo od brány. Dalším majitelem byl inženýr František Zelenka, který v okolí nechal vysadit obrovské množství okrasných a ovocných stromů. Ke dvoru tenkrát patřila pískovna a dva rybníky. Dvůr poté získal pan Müller, ale v období druhé světové války jej obsadili Němci a v roce 1947 přešel pod národní správu. V poválečném období 1949-2005 objekt postupně užívaly Státní statky, JZD a Český fond umění jako sklady. Po celou dobu budovy bez údržby postupně chátraly. Od roku 1987 je objekt památkově chráněn. Usedlost byla navrácena dědicům posledního majitele v roce 2005. Postupná rekonstrukce probíhá od roku 2013. Okolní zahrady jsou zatím silně zarostlé.
V zalesněném údolí v těsném sousedství dvorce se nachází přírodní památka „U Hájů“ o rozloze 6,6 ha. Pramení zde Větvený potok, který vytéká z rybníčku Brouček a 3 studánky. Rybník byl opraven a odbahněn v roce 2007. Tehdy byla opravena i kamenná dlažba na hrázi a nevzhledné betonové části bezpečnostního přelivu byly nahrazeny kamennými. Lokalita je rájem vlhkomilných živočichů jako jsou ropucha obecná a skokan hnědý.
Barokní chrám svatého Kříže a svaté Heleny (původně kaple Nalezení sv. Kříže) se nachází nedaleko zastávky autobusu „Bílý beránek“ Od Hájčího dvora vede k chrámu pěší komunikace. Chrám je chráněn jako kulturní památka České republiky a od 16. června 2016 nese svůj nový název.
V místě dnešního chrámu tábořila v roce 1742 vojenská posádka císařovny Marie Terezie pod velením jejího manžela, vévody Františka Štěpána Lotrinského. Jejím úkolem bylo vypudit z Prahy nepřátelskou francouzskou a bavorskou posádku. Dne 6. srpna 1742 nalezl jeden voják v káceném stromě zarostlý kovový kříž. Odevzdal jej vévodovi, který si jej ponechal na památku a později jej předal císařovně. Dnes již není známo, kde se nachází onen nalezený kovový kříž. Existuje údajně mědirytina, která znázorňuje jeho podobu a kterou zhotovil pražský mědirytec M. Stilbal. Když v roce 1743 císařovna přijela do Prahy, aby zde byla korunována na českou královnu, navštívila také místo, kde tábořilo vojsko jejího manžela. Na tomto místě, kde byl nalezen kovový kříž, položila základní kámen ke stavbě chrámu, který měl být z jejího rozkazu posvěcen na titul Nalezení svatého Kříže. Dne 25. srpna 1754 byl kostelík za přítomnosti císařovny Marie Terezie posvěcen pražským arcibiskupem hrabětem Janem Mořicem Gustavem Manderscheidem. Kostelík v této době stál zcela o samotě na zalesněném ostrohu. Roku 1761 věnovala císařovna Marie Terezie novému kostelíku finanční kapitál ve výši 300 zlatých. Z úroků z tohoto kapitálu mělo připadnout faráři ročně pět zlatých a hudebníkům dva zlaté. Zbývajících osm zlatých mělo být věnováno na údržbu kostelíka. Duchovním správcem byl ustanoven libocký farář, jehož povinností bylo sloužit v něm tři mše svaté ročně, a to dne 3. května u příležitosti svátku Nalezení svatého kříže (tento svátek byl po druhém vatikánském koncilu zrušen), 25. srpna v den výročí posvěcení kostela a 14. září ve svátek Povýšení svatého Kříže. K libocké farnosti patřil kostelík do roku 1787. Roku 1787 císař Josef II. v rámci církevních reforem kapli vyňal z církevního užívání. Opuštěná kaple poté pomalu chátrala. Sloužila jako přístřeší potulným živlům, což bylo příčinou její devastace. Na počátku 70. let 19. století byla kolem kaple postavena železniční trať. V roce 1892 se zchátralého kostelíku ujal německy mluvící český duchovní Mons. Karl Jänig, který jej vlastním nákladem za pomoci inženýra Františka Zelenky, majitele nedalekého Hájčího dvora, nechal opravit. 25. srpna 1892 byl kostelík znovu posvěcen. Náboženský život se však do něj vrátil jen nakrátko, a tak byl opět odsouzen k pomalému chátrání. K jeho větší opravě došlo počátkem v osmdesátých a devadesátých letech 20. století. Poškozené ozdobné dveře s cheruby byly nahrazeny jednoduchými. Vybavení interiéru bylo nenávratně ztraceno či zničeno. Po opravě přibližně do roku 2006 byl kostelík příležitostně využíván farností sv. Jakuba Staršího ve Stodůlkách. Poté nebyl využíván až do jara roku 2011. Chrám je v soukromém vlastnictví. Interiér byl vyčištěn a připraven ke konání bohoslužeb. Od června roku 2011 jsou zde konány pravidelné nedělní řeckokatolické posvátné liturgie. Vzhledem k tomu, že svátek Nalezení sv. Kříže byl v minulosti zrušen, oltář nese vyobrazení sv. Heleny, byl kostel v červnu 2016 vysvěcen biskupem dr. Špinerem na titul sv. Kříže a sv. Heleny.
Architektem a stavitelem chrámu je s největší pravděpodobností Kilián Ignác Dientzenhofer, známý český architekt a stavitel německého původu, představitel vrcholného baroka. Jedná se o stavbu kruhového půdorysu s dvěma apsidami. V malé vstupní apsidě jsou dvoukřídlové vstupní dveře. Otupené rohy této apsidy jsou ozdobeny výklenky. Ve velké apsidě je umístěn presbytář. Chrám je zastřešen mansardovou střechou, na jejímž vrcholu se blýská kovový kříž vsazený v kamenné kouli. Denní světlo do kostelíka vniká v dostatečné míře dvěma velkými vitrážovými okny umístěnými na bocích velké apsidy, vitrážovými okny nad podstřešní římsou a vitrážovým oknem nad vchodovými dveřmi. Do chrámu se vchází po dvou širokých nízkých schodech. Podlaha je kamenná. Vnitřek je klenutý, v rozích jsou pilastry (neúplné sloupy) s rokokovými hlavicemi. Kněžiště sestává ze dvou stupňů a okrouhlého kamenného oltáře pokrytého bílým oltářním plátnem. Interiér je bohatě zdoben krásnými nástěnnými malbami. Na oltářní nástěnné malbě je znázorněna scéna nalezení svatého Kříže, jak ji podává Legenda aurea (Zlatá legenda), kterou napsal přibližně koncem padesátých let 13. století dominikánský mnich a pozdější janovský arcibiskup Jakub z Voragine. Obraz na klenbě apsidy nad oltářem znázorňuje vítězství křesťanství nad pohanstvím. Jsou na něm patrné čtyři ženy, z nichž každá má představovat jeden světadíl: Europu, Asii, Afriku a Ameriku. Austrálie a Oceánie v této době byla neznámá. Alegorická postava bílé pleti v královském rouchu klečí na postavě se zavázanýma očima, která představuje pohanství. Dole leží rozbitá modla, na pozadí je vidět pyramida se sfingou. Nad tím se vznáší anděl s křížem. Nahoře v oblacích vlaje stuha s nápisem O CRUX AVE SPES UNICA, což v překladu z latiny znamená Buď pozdravem, Kříži, jediná naděje. Kopulovitá klenba chrámu je na bocích zdobena obrazy čtyř andělů nesoucích na poduškách vladařské insignie, a to korunu římského císaře, českou svatováclavskou korunu, uherskou svatoštěpánskou korunu a rakouský arcivévodský klobouk. Ve středu kopule je obraz anděla s křížem a po jeho obvodu slova FULGET CRUCIS MYSTERIUM, což v překladu z latiny znamená Tajemství kříže září.
Bohoslužby v neděli začínají od 9.00 hodin. Kostelík bývá otevřený zpravidla nejpozději v 8.30 hodin, po skončení bohoslužby se přibližně v 9.45 hodin uzavírá. V uvedeném časovém intervalu je možné si prohlédnout a fotografovat interiér kostelíku.
Zdroje:
https://www.hrady.cz/palac-dum-hajci-dvur
https://insowool.cz/rekonstrukce-hajci-dvorec/
https://www.hrady.cz/palac-dum-hajci-dvur/texty?tid=24841&pos=300
https://www.prahaneznama.cz/praha-5/stodulky/stodulky-haje/
https://csoptroja.ecn.cz/Cinnost/Haje/index.htm
