Těší nás, že se lidé z naší městské části čím dále více zajímají o klimatické změny a jejich dopad na život obyvatel. Lidé jsou často bezradní a předpokládají, že změny má řešit odbor životního prostředí. Pravdou je, že se dopadem klimatických změn zabýváme při své práci téměř denně. Jedná se o výkyvy teplot, přívalové deště, extrémní sucho, prudké bouře, silné vichřice, holomrazy. Zatímco dříve se takové jevy vyskytovaly ojediněle, dnes jejich četnost narůstá a stávají se takřka standardem. V minulosti převládal názor, že je hlavní příčinou změny klimatu s největší pravděpodobností zesilování přirozeného skleníkového efektu atmosféry v důsledku lidské činnosti a nadměrného zvyšování emisí skleníkových plynů. Tento názor sdílí celý svět již od 80. let minulého století.

  Dnes je podporován i názor, že klimatické změny způsobuje charakteristika krajiny a její zadržování vody. Za střídání dešťů a sucha může známý koloběh vody. Ten však není jen jeden, ale je jich mnoho na lokální úrovni, tzv. malé vodní cykly. Voda se vypařuje z malých vodních ploch, z listů stromů a jiných rostlin, z půdy. Čím je krajina více strukturovaná, tím větší je její podpora malých vodních cyklů. Voda se vypařuje prostřednictvím vegetace, vytváří lokální vlhkost, která kondenzuje téměř na místě, vznikají mraky, ze kterých prší častější drobné deště. Ty se opět vsakují do členité krajiny. Malý vodní cyklus podporuje členitá krajina s druhovou rozmanitostí, kde převažují vzrostlé stromy s velkou listovou plochou, krajina kde nechybí rybníky, mokřady a vodní toky. Menší louky a pole se střídají s remízky a lesy.

  Opakem je málo členitá krajina, která podporuje tzv. velký vodní cyklus, kdy dochází k výměně vody mezi pevninou a oceánem. Představuje přesun velkého množství vody odpařené z oceánu, donesené na pevninu a spadlé v podobě přívalového deště. Velký vodní cyklus podporuje krajina s rozsáhlými zpevněnými plochami, ze kterých se voda rychle odpaří nebo je odvedena rovnou do kanalizace. Rozlehlé monokulturní lány mají také vysoký stupeň odparu. V této krajině je voda zadržena do obřích vodních nádrží a lesy jsou zastoupeny v menší míře. Malé vodní cykly i velký vodní cyklus mají být v přírodě v rovnováze. Pak se pravidelně střídá hezké počasí s deštěm, v zimě padá sníh a teplotní výkyvy nejsou tolik patrné, což také eliminuje vznik větrných bouří.

  Žijeme ve městě, takže si klademe otázku, jak můžeme my sami ovlivnit klima. Vzhledem k tomu, že evidentně převažuje velký vodní cyklus, je třeba posílit ten malý. Klimatické změny, které se projevují dnes, jsou výsledkem lidské činnosti za mnoho desetiletí. Vlny veder mají za následek zdravotní komplikace lidí, zvířat i rostlin. Rostliny snadněji podléhají požárům a invazím škůdců.  Ztrácejí obranyschopnost, a pokud neuschnou vlivem sucha, zničí je mikroorganizmy. Choroby a škůdci často přicházejí z teplejších oblastí země a naše rostliny na ně nejsou připravené. Je těžké vše napravit během několika let.

  Po celé ČR se představitelé měst vyjadřují ke změnám klimatu a přijímají různé strategie. Jsou to však opatření známá a praktikovaná již odpradávna. Ve strategiích přijatých na změny klimatu je pro urbanizovaný prostor doporučen rozvoj městské zeleně, hospodaření se srážkovými vodami nebo instalace zelených střech. Na podporu těchto myšlenek vznikají dotační programy.

  Význam městské zeleně však chápal dobře již sám Karel IV, když stavěl Nové město pražské. Domy se zde pravidelně střídaly s velkými zahradami, které po stoletích již dávno vzaly za své. Město potřebuje domy. Zahrady jsou příliš velký luxus na drahých pozemcích. V Praze 13 máme zatím štěstí. Naše městská část se proměnila ze zemědělské krajiny teprve nedávno. Je stále hojná na zelené plochy.

  Hlavním úkolem je udržet vodu v urbanizované krajině. Na tento úkol velice dobře reagovali již architekti, kteří naše sídliště navrhovali ještě v dobách, kdy takové výkyvy počasí zdaleka nebyly běžné. Díky tomu navrhli členitý systém sídelní zeleně, kde jsou zastoupeny travnaté plochy, keřové skupiny, stromy a vodní plochy. Největším přínosem architektonického řešení byla realizace tzv. zelené páteře MČ Prahy 13, která se rozkládá v okolí Prokopského potoka. Zde byla navržena soustava retenčních nádrží, zadržujících vodu v městské krajině, ochlazujících vzduch, bohatých na vodní faunu i flóru a lákajících k odpočinku. Retenční nádrže zadržují vodu ze zpevněných ploch díky důmyslnému systému oddělené dešťové kanalizace. Máme zde Údolí Motolského potoka, Centrální park, Panskou zahradu, Prokopské a Dalejské údolí. V těchto lokalitách nechybí vodní plochy, které střídají remízky a louky. To přesně odpovídá podpoře malého vodního cyklu. Odbor životního prostředí se o tyto plochy několik desetiletí stará společně s MHMP a s dalšími subjekty. Sídliště je koncipováno tak, že domy střídají sídlištní vnitrobloky, kde je také množství zeleně. Doufejme, že i do budoucna budou tyto plochy nezastavitelné.

  Pokud budeme hovořit o konkrétních opatřeních zmírňujících klimatické změny a podporujících malé vodní cykly, tak je to dlouhodobě nastavená koncepce péče o veřejnou zeleň v MČ Praha 13. Stromy jsou vybírány a vysazovány s ohledem na městské prostředí. Ve výběru nefiguruje jenom faktor sucha. Jedná se o soubor nepříznivých vlivů, jako je nekvalitní zem – navážka, psí moč, zasolení z údržby komunikací, vandalizmus aj. Z mnohaletých zkušeností českých i zahraničních zahradníků vzešel soubor druhů a kultivarů dřevin, které jsou do města vhodnější než jiné. Přesto je potřeba zejména v prvních letech provádět povýsadbovou péči o stromy. Počet zálivek je nutné přizpůsobit klimatickým a půdním podmínkám. Starší stromy však před suchem nelze zachránit, potřebují vedle půdní vlhkosti i vlhkost vzdušnou. Přičteme-li ještě špatné půdní podmínky a choroby, máme všechny důvody ke krátkověkosti. V posledních suchých letech odešlo mnoho vzrostlých stromů a keřů. Jak již bylo řečeno, plochy zeleně, rozdělené keři a stromy, mají větší schopnost vázat vodu v krajině. Proto jsou vysazovány skupiny dřevin, které rozlehlé plochy trávníků rozdělují na menší úseky. Zájem je také o travnaté plochy. Někdo si myslí, že by se mělo sekat častěji, někdo by preferoval méně často sečené louky. Kvalitní nízko sečené trávníky nelze ve městě bez intenzivní zálivky a chemického odplevelování udržet. Velké travnaté na nízko vysekané monokulturní plochy nepomáhají zadržovat vodu v krajině a nelze je také udržet zelené. Trávníky bez zálivky jsou v létě spálené od slunce.

  Řešením se nabízí polykulturní trávníky, kde se mimo trávy vyskytují i různé nízké bylinky (pampelišky, jetel, jitrocel, vojtěška, mochna, rozrazil, sedmikrásky). Nejsou nízko sekány a dokáží déle odolávat suchu. V režimu lučních porostů pečujeme o trávníky v Údolí Motolského potoka. Seč je prováděna mozaikovitě. Tzv. sídlištní trávník je směsí travin a dvouděložných bylin. Nelze však hovořit o louce. Seče max. 2x do roka by opravdu nestačily. Sídliště se vždy sekalo 5 – 6x do roka.

  Práce jsou zadávány s ohledem na klimatické podmínky a kontrolují je kompetentní pracovníci. Na jaře v období častějších dešťů byly v minulosti seče hustší a v létě v období sucha se sekalo méně často. První seč byla datována do 2. poloviny dubna. V roce 2019 byla díky vleklému suchu první seč posunuta na květen až po dešti. Další seče se budeme snažit termínovat dle vývoje počasí a je možné, že budou v letošním roce pouze 4. Méně sečí však není vhodné i z důvodu hygienických (alergeny, psí exkrementy). Závěrem lze tedy říci, že naše městská část podporuje malý vodní cyklus, ale asi nedokážeme přesně odhadnout, jaký vývoj klimatu nás do budoucna čeká.

  Doufejme společně, že se naše svěže zelená zem nezmění ve vyprahlou krajinu, jakou známe ze středomoří.

koloběh vody

Vytisknout