2 – Hemrovy skály, Prokopské a Dalejské údolí
Stanoviště č. 2 – Křížem krážem Prahou 13
Tato kombinace geohry a turistické poznávací stezky Vás zavede k důležitým místům v Městské části Praha 13. V historických, přírodních i moderních lokalitách městské části je rozmístěno 13 dřevěných sloupků s QR-kody, které odkazují na informační texty na webu MČ Praha 13 vážící se k danému místu.
Hemrovy skály, Prokopské a Dalejské údolí
GPS: 50°2’35.639″N, 14°21’10.567″E
Klíčová témata:
Prokopské a Dalejské údolí; Hemrovy skály; revitalizace Prokopského potoka u Nové vsi;
Chcete se dozvědět více?
Prokopské a Dalejské údolí patří k botanicky i geologicky nejzajímavějším a nejcennějším územím hlavního města Prahy. Část území leží také v Městské části Praha 13. Celá tato pozoruhodná oblast byla v roce 1978 vyhlášena přírodní rezervací a zabírá plochu více než 150 hektarů. V severozápadním výběžku tohoto území, v katastru městské části Jinonice, mezi Novou Vsí a Butovicemi, se nachází nápadný skalní masiv, který je označován jako Hemrovy skály, pojmenovaný podle někdejšího majitele blízkého statku. Na skály je lákavé vystoupit ze spodu od silnice, protože je z nich parádní výhled do okolí.
Hemrovy skály jsou utvářeny staršími vulkanickými horninami, které vyvřely na mořském dně v siluru, tj. asi před 430 mil. lety a vytvořily podmořskou sopku, jejíž vrchol dosahoval pravděpodobně až k hladině. Vlastnímu vzniku sopky předcházelo vytvoření trhliny v mořském dně, kterou proudila žhavá láva ze zemského nitra a stykem s mořskou vodou se prudce ochlazovala. Její výrony občas doprovázely erupce. Na dně tehdejšího moře se vytvořil hřeben dlouhý kolem 5 km a vysoký 200 – 300 metrů.
Vegetace Hemrových skal má stepní charakter. Severní stěna pozůstatku této silurské sopky je zalesněna, avšak vegetační podmínky na vrcholu a jižních svazích jsou velmi nehostinné. Rostliny se zde uchytí jen ve štěrbinách skal nebo na pohyblivé suti. Velké teplotní výkyvy a rychlé vysychání srážkové vody jsou důvodem, proč se zde setkáme jen s poměrně malým počtem druhů rostlin. Největší půvab těmto skalám dodávají květy především brzy zjara. Z hojnějších druhů tu najdeme například pěchavu vápnomilnou, osívku jarní, plevel okoličnatý, penízek prorostlý, rozrazil časný a rozrazil Dilleniův, mochnu písečnou i bohaté koberce mateřídoušky, později také kavyly. Skála je domovem i mnohem vzácnějších druhů, lehce zde narazíme například na tařinku horskou, devaterník šedý, koniklec luční český, také na lomikámen trojprstý. Později vykvétá i česnek tuhý, bělozářka liliovitá a vlnice chlupatá. Aby se uchránil stepní charakter Hemrových skal, jsou v rámci managementu péče v chráněném území průběžně částečně redukovány křoviny, a také invazní akáty. Též je částečně redukována borovice černá, která svým opadem jehličí mění vlastnosti půdy. Ta je pak pro stepní vegetaci příliš kyselá. Hemrovým skalám je věnována tabule naučné stezky Butovickým hradištěm „Vyhlídka na Hemrovy skály“.
Prokopské a Dalejské údolí tvoří severovýchodní výběžek Českého krasu, který zasahuje na území Prahy. Je tvořeno hluboko zaříznutými údolími, jejichž tvar po tisíciletí utvářel tok Dalejského a Prokopského potoka. Hlavní horninou celé oblasti jsou vápence siluru a devonu, které určují krajinný ráz a druhovou pestrost území.
Nejstarší osídlení Prokopského údolí sahá do doby před cca 30 000 lety, kdy zdejší jeskyně využívali paleolitičtí lovci jako úkryty. Nejvýznamnější ovlivnění této krajiny člověkem nastalo až v 19. století, kdy zde vzniklo množství velkých lomů na vápenec. Okolí potoků ovlivňovali mlynáři, kteří zasypávali tůně a slepá ramena, odvodňovali louky a stavěli náhony. Mezi Řeporyjemi a Zlíchovem se nacházelo více jak 10 mlýnů. Celé území odedávna pokrývala mozaika lesů, skalních výchozů a krasových stepí. S příchodem prvních zemědělců před 5 000 lety lesy ustoupily polím a pastvinám. Ještě před 100 lety bylo údolí téměř bezlesé, což dokládají dobové rytiny a fotografie. Od roku 1685 patřil Dalejský háj spolu s řadou okolních pozemků pod správu jinonického panství ve vlastnictví Schwarzenbergů. Dle dochované lesnické osnovy z roku 1886 převládá dub a habr s příměsí javoru, lípy, buku, olše, břízy a babyky. Během 20. století se plocha lesů výrazně zvětšila přirozeným zarůstáním místními dřevinami a křovinami a rozsáhlými novými výsadbami. Především na protilehlých jižních svazích údolí byly vysazovány porosty borovice černé a trnovníku akátu, tedy dřevin dovezených v minulosti na naše území. Tyto dřeviny jsou pro prostředí přírodní rezervace naprosto nevhodné. Akáty jsou navíc invazivním druhem. Na dalších místech převládá modřín a smrk vysazovaný v 70. letech dvacátého století. Z původních dřevin rostou v Prokopském údolí především duby, habry, lípy, javory, břízy, buky a borovice. Lesy v Dalejském a Prokopském údolí jsou v majetku hl. m. Prahy obhospodařovány podle zásad trvale udržitelného hospodaření v lesích. Hl. m. Praha je od května 2007 držitelem mezinárodního, ekologicky přísného lesnického certifikátu Forest Stewardship Council® (FSC®), který hospodaření v lesích směřuje k dosažení přírodě blízkých lesních porostů. V rámci certifikace FSC® byly též vymezeny tzv. referenční plochy, které jsou vyjmuty z intenzivního lesnického využívání. Nevhodné dřeviny postupně dožívají, jejich porosty jsou omezovány a nahrazovány domácími druhy. Mezi takové patří i dub šípák, který roste v obdobných podmínkách na vápencových horninách Českého krasu. V lesních porostech přírodní rezervace Prokopské údolí jsou místy ponechávány uschlé stromy či padlé kmeny neohrožující návštěvníky jako vhodné prostředí pro ptactvo nebo některé druhy hmyzu. V rámci lesního hospodaření se v lese, vedle obnovy porostů nevhodných dřevin, provádí probírky a prořezávky.
Za zmínku stojí revitalizace Prokopského potoka v jeho spodním toku, kterou můžeme vidět na louce v osadě Nová Ves. Prokopský potok v minulosti postihly narovnávání a úprava koryta. Naštěstí zde nedošlo k výraznému opevňování břehů a potok si tak ponechal víceméně přírodní charakter. Horní část potoka byla upravena v souvislosti se založením Centrálního parku ve Stodůlkách a výstavbou soustavy retenčních nádrží. Ve spodní části musel potok ustoupit ke kraji údolí z důvodu těžby vápenců. Napřímení koryta Prokopského potoka vedlo ke zvýšení spádu, a protože koryto nebylo zpevněno, došlo i k erozi dna. Z toho důvodu pracovníci Magistrátu Hlavního města Prahy, odboru ochrany prostředí zadali projekt na revitalizaci Prokopského a Jinonického potoka. První úsek byl dokončen už v roce 2016. Při té příležitosti bylo vyčištěno koryto Prokopského potoka od mostu ulice K Nové Vsi, rozšířeno a místy stabilizováno těžkou balvanitou rovnaninou. Součástí revitalizace se později stala i obnova vlhké louky pod Novou Vsí, která se dvěma tůněmi a meandry nyní patří k nejhezčím nivním loukám v Prokopském údolí. Původní koryto pod lesem bylo zasypáno a v části louky vznikl nový, přírodě blízký klikatící se potok. Součástí revitalizace byla také obnova propustku na potoce.
Prokopské a Dalejské údolí patří mezi nejznámější pražské přírodní lokality. Je spojeno se jménem Joachima Barranada, který se i zde věnoval sběru prvohorních zkamenělin ve vápencích a jejich vědeckému zkoumání. Na jeho práce později navázalo množství geologů, kteří masiv tzv. Barrandienu zkoumají dodnes. Ročně území navštíví více než 1,2 milionu návštěvníků. V místě bývalého Klukovického koupaliště je umístěno dětské hřiště a také oblíbené piknikové místo s veřejným ohništěm. Údolím prochází několik značených turistických tras a dvě naučné stezky: stezka Údolím Dalejského potoka (vede z Řeporyjí do Hlubočep) a stezka Prokopské údolí – Butovickým hradištěm (vede ze Starých Butovic k vyhlídce na Dalejský háj). Pro podporu rekreačního využívání území se provádí údržba cest, opravy a instalace rekreačních zařízení a úklid černých skládek.
Zdroje:
http://www.praha-priroda.cz/chranena-priroda/zvlaste-chranena-uzemi/prokopske-udoli/hemrovy-skaly/
https://botany.cz/cs/hemrovy-skaly/
http://www.praha-priroda.cz/lesy/prokopske-a-dalejske-udoli/
http://www.praha-priroda.cz/aktuality/?id=103
archiv OŽP
