4 – Centrální park Prahy 13, vodní plochy, umělecká díla, sport, kultura

Stanoviště č. 4 – Křížem krážem Prahou 13

Tato kombinace geohry a turistické poznávací stezky Vás zavede k důležitým místům v Městské části Praha 13. V historických, přírodních i moderních lokalitách městské části je rozmístěno 13 dřevěných sloupků s QR-kody, které odkazují na informační texty na webu MČ Praha 13 vážící se k danému místu.

Centrální park Prahy 13

GPS: 50°2’54.029″N, 14°20’21.882″E

Klíčová témata:

projekt Centrálního parku; významný architektonický a krajinotvorný prvek; umělý meandr, Stodůlecký a Nepomucký rybník; Alej Evropské unie; dětská a sportovní hřiště; historie budování parku; sadové úpravy; obří sova; Posedátko a kamenné lastury od Čestmíra Sušky; socha sv. Jana Nepomuckého od Petra Veselého; „Keltský stromový kalendář“; menhir; most pražského metra na lince B; halda Makču Pikču; restaurace Bernard Pub a Kuželkárna; dálková cyklotrasa Greenways Praha – Vídeň

Chcete se dozvědět více?

Projekt Centrálního parku byl inspirován starším parkem Panská zahrada v lokalitě Stodůlky na horním toku Prokopského potoka. Stejně jako Panská zahrada je i Centrální park součástí zelené páteře Městské části Praha 13. Je vymezen panelovou zástavbou sídliště Lužiny z jižní strany, ulicí K zahrádkám ze severu a ulicí Kovářovou u KD Mlejn na západě. Park prochází podél Prokopského potoka a pokračuje směrem k Jeremiášově ulici k soše svatého Jana Nepomuckého na Novou Ves a do Prokopského údolí.

Tento významný architektonický a krajinotvorný prvek přispívá ke kvalitě životních podmínek obyvatel Prahy 13. Pro mnohé je oblíbeným místem odpočinku, procházek a sportovního vyžití. Je i významným společenským střediskem, v němž se konají společenské i sportovní akce pro veřejnost. Ti z nás, kdo na sídlištích Prahy 13 žijí již delší dobu, si pamatují proměny, jimiž toto území procházelo. Park začal vznikat v 80. letech při výstavbě sídliště Lužiny v okolí Prokopského potoka. Území bylo pokryto ruderálními porosty a skládkami. Nacházelo se zde staré zahradnictví. Podle původního návrhu architekta Ivo Obersteina byla od roku 1976 v Atelieru 7 zpracována projektová dokumentace. Na přípravě se podíleli architekti Tomáš Smetana, Alena Vinterová a Václav Valtr. Václav Valtr je hlavním projektantem sadových i stavebních úprav až dodnes.

Park začal vznikat od konce 80. let 20. století, po ukončení výstavby podzemního kolektoru, který je zde veden. První velké úpravy byly realizovány zejména v letech 2001 – 2002 z finančních prostředků hl. m. Prahy. Tato investice proběhla po vykoupení části pozemků od soukromých osob a stavba byla realizována firmou Navatyp. Území táhnoucí se zhruba od hráze horní retenční nádrže kolem sedimentačních nádrží, pod tubusem metra a pod most Jeremiášovy ulice bylo nejprve vyčištěno. Po úpravě terénu byly založeny dva chovné rybníky – retenční nádrže (Stodůlecký a Nepomucký rybník) zachycující dešťové vody ze sídliště, jedno „žabí jezírko“, také umělý meandr navazující na hráz Nepomuckého rybníka. Byla založena cestní síť, vybudovány dvě dřevěné lávky a kamenný můstek přes Prokopský potok. Přibylo celkem čtyřicet nových laviček a informační systém. Byly vybudovány vyhlídkové terasy, které návštěvníkům parku nabízí pohled na hladinu Nepomuckého rybníka. Stavby doplnily výsadby nových stromů, keřových skupin a parkové trávníky.

Retenční nádrž N1 Stodůlky – Stodůlecký rybník prošla celkovou revitalizací v roce 2005. Vedle odbahnění nádrže byl vytvořen malý ostrůvek v západní části nádrže. Ten slouží jako hnízdiště i úkryt pro vodní ptactvo nebo další vodní živočichy. Byly opraveny narušené břehy nádrže a pro jejich stabilizaci bylo vybráno vegetační opevnění z kokosových válců a rohoží osázených vodními rostlinami (kosatec žlutý, kyprej vrbice, ostřice ostrá). V Praze byl tento způsob opevnění břehů použit poprvé a vycházelo se ze zkušeností z polské Gdyně, kde již několik let fungoval v místním parku. Návštěvníci parku se na jaře těší na kvetení žlutých kosatců a spleť vodních rostlin se stala domovem pro vodní živočichy. Pro zpestření byl uprostřed vodní plochy instalován vodotrysk se třemi tryskami, který je v provozu od května do října a stříká každou celou hodinu.

V roce 2007 byly v okolí nádrže N2 Nepomucký rybník provedeny vegetační úpravy. Břehy byly osázeny stromy, keři a mokřadními rostlinami. V roce 2008 proběhla revitalizace a odbahnění nádrže. Ze dna rybníka bylo odvezeno 3 000 m³ sedimentu. Poškozené břehy byly původně osazeny nekvalitními polovegetačními tvárnicemi, které nahradila stabilizace kamenným pohozem. Zbytky starého opevnění břehů byly použity jako základ pro výstavbu malého ostrova, který opět slouží jako útočiště vodních ptáků. Ostrov je víceúrovňový, kdy 2/3 ostrova jsou nad hladinou a 1/3 je cca 30 cm pod hladinou. Betonový vypouštěcí objekt byl zasanován a opatřen sjednocovacím nátěrem, aby lépe zapadl do okolního prostředí. Součástí prací byla také úprava sjezdu pro rybáře vozíčkáře.

Významným prvkem parku je také Alej Evropské unie. Dne 9. května 2000 ve 13 hodin vyvrcholil v Praze 13 Evropský den, kdy se do Centrálního parku sjeli velvyslanci členských zemí EU, ale také Polska, Maďarska a Slovenska, aby společně zasadili každý svůj strom Evropy. Po jejich odjezdu nám v parku už natrvalo zůstala památka v podobě dvojitého platanového stromořadí – Aleje Evropské unie.

V další etapě, od roku 2003 nastala éra budování dětských hřišť a sportovišť pro všechny věkové kategorie. Prvním počinem bylo dětské hřiště u Nepomuckého rybníka. V květnu 2004 bylo otevřeno hřiště ve tvaru ledvinky a v březnu roku 2006 slavnostně otevřeli starosta Prahy 13, David Vodrážka a radní hl. m. Prahy, Miloš Gregar rozšířené hřiště ve tvaru kruhu.  Jde o největší dětské hřiště v Praze 13. Moderní a bezpečné herní prvky doplňují keramické skulptury „Táta a Máma“ z atelieru manželů Koláčkových. Veřejné minigolfové hřiště s 18 drahami bylo zprovozněno 19. října 2006 v nejzápadnější části Centrálního parku. Na sportoviště navazuje malé dětské hřišťátko. V roce 2009 přibyly tři hřiště na hru petanqeue, dvě sportoviště pro míčové hry a venkovní posilovna. V parku je k dispozici také kuželkárna a dráha na in-line brusle. Průběžně přibývaly nové výsadby květin – trvalek a pikniková loučka, kde k odpočinku slouží různá dřevěná sedátka a lehátka podle návrhů výtvarníka Jiřího Kašťáka v krásném provedení z akátového dřeva.

V letech 2011 – 2012 proběhla další etapa budování parku. Projekt připravil Ing. Vít Doležel, investorem byl opět Magistrát hlavního města Prahy. Realizaci provedla firma Prominecon. Byla dotvořena cestní síť pro pěší, cyklisty a in-line bruslaře. Byl vytvořen ucelený okruh kolem Nepomuckého rybníka. V parku celkem přibylo 4 500 m² asfaltových cest, 900 m² cest ze zámkové dlažby a cca 20 m² ploch z mozaikové vápencové dlažby na odpočivných plochách s lavičkami. V Severní aleji byla dokončena chybějící cesta ze zámkové dlažby doprovázená odpočívadly. Pro bezpečnost je zde podstatné také doplnění veřejného osvětlení, asi 90 lamp podél téměř dvou kilometrů cest. Vedle výsadeb stromů a keřů bylo v této etapě založeno 740 m2 záhonových pásů z postupně kvetoucích trvalek.

V roce 2017 byly provedeny další sadové úpravy v souladu s koncepcí krajinářského parku. Jednalo se o stavbu cestní sítě s novou lávkou přes Prokopský potok. Proběhly další výsadby stromů a keřových skupin. Park obohatily například liliovník tulipánokvětý, střemcha obecná, dub bahenní, jasan úzkolistý, jerlín japonský a další druhy stromů. Z keřů lze jmenovat například dřišťál bělolistý, trojpuk něžný, brslen Fortuneův, tavolník, mochna křovitá, růže, pámelník a další. Vznikla nová odpočinková zóna ve stávající lipové aleji u ulice Sezemínská. V okolí rybníka přibyly nové lavičky. 5. etapa byla ukončena v roce 2018.

Avšak ani po tomto roce neustalo budování parku. Okolo restaurace „Kuželkárna“ vzniklo nové dětské hřiště „Sova“, které přispělo k oživení parku, jako významného veřejného prostranství určeného k setkávání a krátkodobé rekreaci obyvatel městské části. Na prostranství u kuželkárny přiletěla obří dřevěná sova o výšce 3,6 m. Herní prvek je doporučen pro děti od 6 let. Sova nabízí několik stupňů lezeckých stěn a žebříků, rozhlednu i skluzavku. Prvek je vyroben z akátového dřeva a jeho přírodní zbarvení neruší ráz krajinného parku. Jako dopadová plocha je použita pryž v barvě trávníků s grafickými prvky na přírodní téma. V okolí sovy je umístěno několik laviček a jsou zde nově vysazeny stromy a keře, které v budoucnu zajistí stín a intimitu hřiště. V roce 2020 přibyly do parku také 2 stoly na stolní tenis s pryžovým podkladem. V roce 2021 byl v blízkosti kuželkárny vysazen vánoční strom – jedle, který je každoročně ozdoben.

Pozorný návštěvník v parku nalezne mnoho dalších zajímavostí. Na procházce po hrázi Nepomuckého rybníka padne do oka dřevěná skulptura z dubového kmene „Posedátko“  autora akademického sochaře Čestmíra Sušky. Podél umělého meandru pak Čestmír Suška umístil ještě čtyři kamenné skulptury ve tvaru mušlí a šneků. Objekty ze sliveneckého mramoru mají připomínat zkameněliny z nedalekého Prokopského údolí a současně také svatojakubskou mušli, kterou má Praha 13 ve znaku. V dolní části parku, na křižovatce ulice Jeremiášovy a Pod Hranicí je Socha Sv. Jan Nepomucký. Byla odhalena v r. 1994 za přispění místních firem a dalších sponzorů. Je vysoká 3,60 m, a je vytvořena z bílého pískovce v dílně sochaře Petra Veselého z Hořic.

„Keltský stromový kalendář“ byl vysázen okolo menhiru, jako upomínka na významné keltské hradiště, které v minulosti stávalo na území Nových Butovic. Hradiště se nacházelo na vyvýšenině v západní části protáhlého ostrohu, který obtéká Prokopský a Dalejský potok. Tuto slavnou minulost připomíná také část znaku městské části, kde zeď symbolizuje rozlehlý, novodobý obytný komplex a mušle nejrůznější archeologické nálezy ze starověku. Dle pamětníků vznikl v roce 2002 zajímavý nápad umístit v Centrálním parku menhir. Na tento menhir byl použit kámen z nedalekého kamenolomu. Poté byl prostor okolo menhiru osázen stromy do kruhu po vzoru keltského stromového kalendáře. Celá akce mohla být realizována díky výtěžku z dobrovolného vstupného, vybraného na „Koncertu pro park“. Samotná výsadba dřevin proběhla dne 20. 10. 2002 po instalaci menhiru. Jedná se o kruh o průměru 16,7 metru z třinácti dřevin vysázených okolo menhiru symbolizující keltský astrologický kruh. Jednotlivé dřeviny jsou vysázeny v rozestupech 4 metrů od severu po směru hodinových ručiček v následujícím pořadí: bříza bělokorá Betula pendula), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), olše lepkavá (Alnus glutinosa), vrba bílá (Salix alba), hloh jednosemenný (Crataegus monogyna), dub letní (Quercus robur), dub zimní (Quercus petraea), líska obecná (Corylus avellana), réva vinná (Vitis vinifera), břečťan popínavý (Hedera helix), trnka obecná (Prunus spinosa) a bez černý (Sambucus nigra).

K naší lítosti bylo umělecké dílo „Ježek v kleci“ Xebberta Durbanna poničeno na podzim roku 2019 vandalizmem, ale také vlivem času. Jednalo se o dar Občanské demokratické strany ODS. Dřevěnou skulpturu kdosi vyvrátil a kovového ježka již podruhé ukradl. Zbytek skulptury slouží dosud jako broukoviště.

Park má i svou technickou zajímavost – most pražského metra na lince B. Jde o dvoukolejný, uzavřený kovový tubus na traťovém úseku trasy metra B – Hůrka a Lužiny. Most architekta V. Krause byl uveden do provozu 11. listopadu 1994. Jeho délka je 375 metrů, nejvyšší výška nad terénem je 17 metrů. Při vjíždění do tubusu se okna postupně zvětšují, takže nedochází k velkému oslnění cestujících.

Významnou dominantu parku tvoří halda zeminy a stavebního odpadu Makču Pikču, navršená v 80. letech, která je dnes upravená jako sportovní areál pro cyklisty – Fourcrossaře. Z haldy je nádherný výhled na celý park. Nahoru vede několik pěšin. Co udělat s haldou je již mnoho let předmětem diskuzí na odborné i laické úrovni. Zatím však nic jasné není. Pravdou je, že kopec i přes množství vegetace není zcela stabilní a částečně padá.

Významnou poctou pro park je, že slouží jako nástupní bod na dálkovou cyklotrasu Greenways Praha – Vídeň. Greenways je síť cyklistických a pěších tras a stezek mezi Prahou a Vídní o délce 470 km s množstvím kulturního i přírodního bohatství.

Dobře se naobědvat nebo posedět s přáteli je možné v Bernard Pubu U Jezera na okraji parku. Kuželkárna u sovy a veřejného WC je pohodové občerstvení, které nabízí nápoje a jednoduché pokrmy. Ve večerních hodinách tu nepravidelně pořádají kytarové dýchánky.

Centrální park není stále dokončen. Na jeho budování a vybavení se dosud podílelo mnoho významných autorů i představitelů z hl. m. Prahy i Městské části Praha 13, ale také množství zahradníků, stavařů i samotných obyvatel naší městské části. Je připravena ještě jedna etapa výstavby a další sadové úpravy.

Zdroje:
archiv odboru životního prostředí a časopisu STOP Praha 13