7 – kostel sv. Jakuba Staršího, historie Stodůlek
Stanoviště č. 7 – Křížem krážem Prahou 13
Tato kombinace geohry a turistické poznávací stezky Vás zavede k důležitým místům v Městské části Praha 13. V historických, přírodních i moderních lokalitách městské části je rozmístěno 13 dřevěných sloupků s QR-kody, které odkazují na informační texty na webu MČ Praha 13 vážící se k danému místu.
Farní kostel sv. apoštola Jakuba Staršího a jeho okolí
GPS: 14°18’45.530″E,50°2’56.270″N
Klíčová témata:
Náves ve Stodůlkách – kdysi hlavní veřejné prostranství; královská cesta z Prahy na Karlštejn; selské usedlosti mezi masou panelových domů; starý románský kostel sv. Jakuba Staršího; stavba nového kostela; rekonstrukce „nového“ kostela; pomníky obětem 1. a 2. světové války a komunismu; umělé jezírko se sochou Rusalky od Kurta Gerbauera; staré stodůlecké grunty; z historie Stodůlek;
Chcete se dozvědět více?
Náves ve Stodůlkách, jejíž existence je potvrzena v 15. století, byla zdejším hlavním veřejným prostranstvím až do 80. let 20. století. Pravděpodobně je toto prostranství mnohem starší. Soustředila se zde veškerá veřejná vybavenost vesnice, jako je kostel a fara, kovárna, hostinec, řemeslné dílny, obchody. Součástí návsi byla také část dnešní ulice Kovářova. Kovárna a hospoda byla dvě hlavní společenská centra Stodůlek. Nedělní setkávání obyvatel před kostelem sv. Jakuba Staršího bylo příležitostí k vyřízení různých záležitostí mezi obyvateli. Přes den panoval na návsi čilý pracovní a obchodní ruch. Bylo to místo denního odpočinku a her dětí, o večerech zase srazů a zpěvů mládeže nebo vysedávání hospodářů s rozebíráním aktuálního dění ve vsi. V 70. letech 20. století byly Stodůlky stále jen malou vesnicí, ležící v polích za hranicemi Velké Prahy. Při pohledu z Vidoule byly dobře viditelné, a to díky bílé věži kostela sv. Jakuba Staršího, který leží na staré královské cestě z Prahy na Karlštejn.
Od počátku 80. let začalo moře velkoměsta pohlcovat starou zástavbu a zbylé selské usedlosti se tu a tam krčí mezi masou panelových domů nově vzniklého Jihozápadního Města. Jen stodůlecký kostel na malém návrší nedaleko stanice metra Stodůlky ukazuje svojí štíhlou věží k nebi jako prstem, připomínajícím běh života. Kostel obklopen starými statky, ale i obytnými domy, nákupními centry a rušnými komunikacemi nabízí místo, kde se člověk může zastavit, ztišit a zamyslet se třeba nad smyslem svého života. Věž kostela sv. Jakuba Staršího v historické zástavbě Stodůlek už dávno není jedinou dominantou Prahy 13, jak bývala za starých časů. Okolní obytné domy i stavby velkých firem ji bohužel výrazně převyšují a zastiňují. Když člověk projíždí okolo sídlištěm, vidí její špičku tu a tam prosvítat mezi paneláky. Při dobrém povětří zaslechne z dálky zvuk zvonu ohlašujícího poledne, a když procházíme Centrálním parkem, štíhlý profil věže doslova určuje směr našich kroků. To bylo cílem dávné koncepce Jihozápadního Města od Iva Obersteina, jehož projekt sídliště z roku 1969 ještě ctil dominantu kostela.
Starý románský kostel sv. Jakuba Staršího patřil k nejstarším svatyním v okolí středověké Prahy. Kostel je zasvěcen Apoštolu Jakubovi, označovanému jako Starší, Větší či Zebedeův. Apoštol patřil mezi dvanáct učedníků Ježíše Krista. Proto i kostel nese zkrácený název Jakub Starší nebo Jakub Větší“. Byl postaven v románském slohu, jednalo se o jednolodní stavbu s téměř metr silnými zdmi o půdorysu cca 9 × 5 metrů. Na západní straně měla sklenutou kruchtu o dvou klenbových polích, zachovanou v původním stavu. Strop zdobila křížová klenba. Z podkruchtí se vcházelo do věže přistavěné k západnímu průčelí. Malá místnost pod věží, spoře osvětlená okénkem na způsob střílny, byla patrně místnůstkou určenou k uchování kostelních klenotů. Do chrámu se vcházelo z jižní strany portálkem. Vedle kostela na bývalém hřbitově stála stará dřevěná stupňovitá čtyřboká zvonice, na níž se nacházely tři zvony. Přesné datum jeho vzniku není možné přesně stanovit. Některé – nedoložené – prameny uvádějí, že první zmínka o Stodůlkách pochází z roku 1159 v souvislosti s johanitským kostelem Panny Marie pod řetězem na Malé Straně. První doložená písemná zmínka o kostelu pochází až z roku 1292. Tehdy patřil patronát nad zdejším chrámem, založeným nejspíše kolem poloviny 12. století, řádu templářů. Podle této listiny darovala tehdejší majitelka Stodůlek Marie z Hardeku spolu se svým synem Oldřichem patronátní právo nad kostelem, které „jim od dávných časů náleželo“, templářům z Uhříněvsi. Až do 19. století se dochovala románská loď s gotickým presbytářem ze 13. století. Okna v presbytáři byla malovaná, dochovalo se vyobrazení představující sv. Marii Magdalénu. Vedle kostela se nacházela dřevěná stupňovitá čtyřboká zvonice. Kolem se původně rozkládal hřbitov, který byl roku 1835 přenesen za obec. Dnes se nachází nad stanicí metra Stodůlky.
Fara i kostel ve Stodůlkách byly sice postupně zvelebovány, rozrůstala se ale i obec věřících, které již starý kostel nedostačoval. Proto se již na konci 19. století za faráře Josefa Kuchynky vedla intenzivní jednání o stavbě nového kostela. Pokračoval v nich P. Václav Kotáb a konečně roku 1898 byla stavba schválena Ministerstvem kultu a vyučování. Plány vypracoval architekt M. Krch, vedením stavby byl pověřen stavitel Alois Elhenický. Novostavba probíhala již za nového faráře P. Augustina Krčmáře. Po Velikonocích roku 1901 byla ve starém kostele sloužena poslední bohoslužba, po níž ihned začalo bourání budovy. Je třeba zmínit, že bourání starého kostela se nedělo bez rozmyslu. Všechny kamenické práce románského a gotického slohu byly předány do Musea království českého (dnešní Národní muzeum) spolu s okenní malbou sv. Marie Magdaleny ze 14. století. Obsah makovice na věži kostela byl spolu s novými listinami a drobnostmi vložen do základního kamene.
Na místě původní románské stavby byl postaven kostel nový v pseudogotickém slohu podle návrhu M. Krcha. Nový kostel byl postaven jako pseudogotická jednolodní obdélníková stavba se čtvercovým presbytářem, obdélníkovou sakristií a s hranolovou věží po straně průčelí. Presbytář, orientovaný k severu, je sklenutý křížovou žebrovou klenbou, loď křížovou klenbou. Oltář je také pseudogotický, zhotovený firmou Petr Bušek a synové v Sychrově. Je na něm obraz sv. Jakuba Staršího od Konstantina Buška, po stranách oltáře jsou sochy sv. Cyrila (Konstantina) a Metoděje. Do boční zdi na evangelijní straně byl zasazen původní kamenný gotický svatostánek, jediná část starého kostela, která se dochovala až do dnešní doby. Varhany v novém kostele postavila firma Josef Rejna a Josef Černý z Vinohrad v roce 1903. Nový kostel posvětil 11. října 1903 pražský světící biskup a historik dr. František Krásl za účasti P. Krčmáře, obecního zastupitelstva, místních spolků a korporací a samozřejmě za hojné účasti místních věřících, kteří dobrovolně podstoupili „půst zdržení se pokrmů masitých a újmy v jídle“. A historie se opakovala. Díky rychlému růstu Jihozápadního Města přestal i tento nový kostel stačit potřebám věřících. Proto vzniklo na Slunečním náměstí nové duchovní místo – Komunitní centrum sv. Prokopa v roce 2001.
V 90. letech 20. století došlo k rekonstrukci kostela, který byl původně vyzdoben ornamentální polychromovou malbou. Ta byla odstraněna vybílením interiéru. Současný oltář pochází z roku 2000 a byl pozlacen Jaroslavem Boubínem. Ve zdi kostela se nachází náhrobní kámen staroboleslavského kanovníka Matěje Šimáka. V 90. letech dostal kostel novou střešní krytinu – asfaltový šindel. Ten bohužel po třiceti letech dosloužil. V roce 2021 církev přistoupila k jeho postupné výměně. Střecha věže byla pokryta novou odolnější krytinou beternit – cembrit. Ta je lehčí, má delší životnost a na sousední budově fary se již osvědčila. Na návrh zástupců památkové péče fasáda dostala lehce okrovější odstín. Byly také sneseny korouhvičky z nároží i velký kříž, které byly znovu pozlaceny. Opravu střechy a fasády zaplatila katolická farnost ze sbírek mezi věřícími, o další financování se postaral grant Ministerstva kultury ČR, který pokryl asi čtvrtinu všech nákladů a MČ Praha 13. V současné době je do kostela zajištěn bezbariérový přístup. Vstupní branka je na pravé straně kostela a vchod z pravé strany je opatřen nájezdem.
Pomník Obětem 1. a 2. světové války v Kovářově ulici připomíná jména padlých stodůleckých obyvatel v obou válkách. Často jsou to příslušníci zdejších starých sedláckých rodů, jimž i dnes patří zbývající stodůlecké grunty. Po některých z nich jsou pojmenovány zdejší ulice, jako jsou Kovářova, Jindrova aj.
Pomník obětem komunismu v Kovářově ulici tvoří bronzová obdélná deska s rytým textem na přírodním kameni. Návrh na umístění a realizaci památníku předložil 7. června 1993 Petr Dimitrov. Vedení městské části Praha – Jihozápadní Město rozhodlo o jeho stávající podobě a dalo zhotovit desku, kámen dodal místní lom v Řeporyjích. Památník byl slavnostně odhalen a posvěcen P. Stanislavem Gorou v květnu 1994 za přítomnosti tehdejšího ministra kultury Pavla Tigrida a zástupců radnice městské části. Financován byl z veřejné sbírky a darů sponzorů. O památník i jeho okolí se stará odbor životního prostředí, který také zajistil jeho sadovou úpravu i nechal zhotovit novou bronzovou desku.
Nad kostelem na místě původního rybníčku na návsi Stodůlek, se nachází umělé jezírko se sochou Rusalky vybudované při výstavbě sídliště Stodůlky. Voda v jezírku je doplňována z vodovodního řadu v letních měsících, protože původní přírodní zdroj vody v rybníku byl přerušen v souvislosti se stavbou sídliště. Mezi vápencovými bloky bazénu je umístěna bronzová socha Rusalky, jejímž autorem je sochař Kurt Gebauer. Socha se bohužel stává čas od času cílem vandalů, kteří sochu různě obarvují. O jezírko i sochu pečuje odbor životního prostředí MČ Praha 13. Umění je v Praze 13 všudypřítomné. Stalo se pevnou součástí veřejného prostoru a našich životů. Denně míjíme umělecká díla často bez povšimnutí. Máme štěstí, že jich je tu poměrně dost ať už přímo na ulicích, v parcích, u základních škol, v prostorách metra či veřejných budovách. Stačí se jen rozhlédnout a zjistíte, že žijete ve velké galerii.
V blízkosti kostela okolo návsi jsou zachovány některé staré stodůlecké statky a usedlosti, o jejichž existenci jsou doklady v gruntovních knihách v 16. století. Stodůlky se také nacházely na staré královské cestě mezi Prahou a Krlštejnem. Ve 20. století za éry komunizmu většina statků chátrala a některé dokonce ustoupily výstavbě sídliště v 80. letech. Jiné jsou dnes opravené a připomínají dávnou zemědělskou minulost této oblasti.
Usedlost s čp. 7 se nachází na jižní straně stodůlecké návsi v ulici U Kašny, v pramenech jsou dějiny zachyceny od první třetiny 17. století. První údaje o gruntu zároveň dokládají, že i stodůlečtí občané poznali po bitvě na Bílé hoře útrapy a strasti. Od konce 19. století statek patří příslušníkům jedné rodiny z rodu Kubrových. K celkové rekonstrukci domu došlo po roce 2000 v souladu s přáním Pražského památkového ústavu a stavebního odboru Úřadu městské části Praha 13.
Písemné zmínky o gruntu čp. 8 sahají do první poloviny 16. století. Historie domu je svázána se členy stejné rodiny jako u čp. 7. Jednotlivé budovy selského stavení jsou vzorně opraveny. I když je současní majitelé modernizovali, usedlost nezměnila svůj starobylý ráz a stále si udržuje atmosféru předminulého století.
Již v roce 1621 chalupa čp. 9 stála, což dokazují gruntové knihy. V současné době opravený statek vlastní příslušníci starého rodu Havlůjových.
Nejstarší dochovaný zápis o statku čp. 10 je datován k roku 1568. Na počátku 18. století se dostal grunt s pohnutým osudem do držby sedláka a rychtáře Jiřího Kejhy a od té doby potomkům tohoto rodu patří dodnes. Rod Kejhů na statku hospodařil přes 300 let. Při výstavbě Jihozápadního Města ve druhé polovině 70. let 20. století byla více jak polovina statku zbourána. Památka musela ustoupit výstavbě nového sídliště. Ve statku chybí veškeré chlévy, kde byly ustájeny krávy, dále řezárna, dvě kůlny, které se používaly pro povozy (stály zde saně a kočáry), dvě garáže a obrovská stodola. Jak vyplývá se zápisu, statek čp. 10 a čp. 11 byly rodově spojeny. Zůstal symbolický název tohoto spojení – „Branka“ – místo dodnes nese název K Brance. Předkové obou usedlostí vyprávěli pověst, že okolo přes Kovářovu ulici projížděl Karel IV. na hrad Karlštejn.
Dům č. 11 ze 16. století najdete v areálu Branka. V majetku rodu Tůmů zůstal statek až do 20. století. Když převzalo hospodaření JZD, statek zpustl. Za života Václava Tůmy byl statek prodán Metrostavu a měl sloužit jako ubytovna pro dělníky. Z původní historické usedlosti v této staré části Stodůlek vznikl obytný areál Branka. Přestavba Branky se odehrála v letech 1986 – 1987 společně s výstavbou metra trasy B. Areál Branky dnes tvoří devět řadových rodinných domů a obytný dům se dvěma vstupy a celkem jedenácti byty. Architektům se podařilo zachovat komorní ráz s centrálním dvorkem a vstupní branou s obrázkem Panny Marie v průčelí. Vstupní brána si uchovala svůj starobylý charakter a dává celému areálu pocit bezpečí a soukromí. Dům čp. 11 od poloviny 90. let sloužil jako reprezentativní prostor Místního úřadu Prahy 13 pro svatby a vítání občánků. Po výstavbě radnice v Nových Butovicích se zde usídlilo administrativní centrum občanského sdružení Naděje, které pomáhá lidem bez domova.
Něco z historie Stodůlek:
Dnešní území Prahy 13 bylo po celá staletí dávno osídlenou zemědělskou oblastí. Archeologické nálezy dokazují existenci dávných hradišť a usedlostí. Stodůlky a všechny okolní obce se až do zrušení pražských hradeb nacházely v poměrně velké vzdálenosti od pražského opevnění. Neměly přímé dopravní spojení s Prahou, nebyl zde lékař, ani pošta. K rozvoji oblasti docházelo až v průběhu 19. století, ruku v ruce s industrializací samotné Prahy a jejího nejbližšího okolí. Ve Stodůlkách docházelo k postupnému zahušťování západní části návsi drobnou chalupnickou a domkářskou zástavbou. Tato zástavba začala rozdělovat náves na dvě veřejná prostranství – uliční prostor podél hlavní komunikace Kovářova (někde v ulici se patrně nacházela kovárna) a jižní uzavřenou část U Kašny (odkazuje na existenci kašny v tomto prostoru). Představitelé obce Stodůlky se pokusili již v roce 1918 o připojení ku Praze, tenkrát k tomu ale nedošlo, i když součástí Velké Prahy se staly sousední Jinonice či Motol. Změna sociálního složení obyvatelstva, ke které postupně docházelo během konce 19. a počátku 20. století, vedla ke změnám v místní politické situaci. Do I. světové války byly v čele Stodůlek představitelé sedláků, po první světové válce se do vedení dostávali předáci levicových stran. Doba po první světové válce znamenala prudký rozvoj oblasti. Ve Stodůlkách a okolí došlo k velkému nárůstu obyvatelstva a výstavbě domů i celých obytných kolonií. Ty osidlovali zaměstnanci i tzv. kovozemědělci, kteří způsobem života navazovali na vesnické i městské proletářské tradice. Vznikly kolonie u hřbitova, Lužiny, kolonie na Vidoulích, na Pískách, v Hájích. Kolonie ovlivňovaly charakter sídelních poměrů a krajiny. Jednalo se například o přízemní dřevěné domky s malými byty. Každý byt měl předsíňku, obytnou místnost, komoru a záchod. Nejchudší obyvatelé však nacházeli útočiště v místních cihelnách, v době krize ve 30. letech 20. století bydleli lidé i v jeskyních na Vidoulích či v Prokopském údolí. Období mezi první a druhou světovou válkou velmi přálo živnostem. Pak tuto dobu vystřídalo temné období Protektorátu. Podepsalo se na osudech obyvatel Stodůlek a celého území Prahy 13. Mnoho jich zahynulo v koncentračních táborech, kde se ocitli pro svůj původ nebo činnost. Nadšení z osvobození a následně z příchodu „nové doby“ u některých obyvatel brzy vystřídalo zklamání a hluboké těžkosti. Po přelomových událostech roku 1948 se utlumil dřívější spolkový život. V první polovině 50. let došlo ke kolektivizaci místního zemědělství a v roce 1960 bylo sloučeno JZD Stodůlky s družstvy Řeporyj a Zadní Kopaniny do JZD Rudý říjen. Zemědělství definitivně zaniklo, když byly v roce 1974 Stodůlky, Řeporyje a Třebonice připojeny ku Praze v souvislosti s budováním Jihozápadního Města. V období let 1954 – 1974 byla zahájena výstavba velkých průmyslových areálů jako jsou již zaniklé podniky Konstruktiva, Pozemní stavby, Inženýrské stavby nebo Mototechna. V těchto areálech dnes sídlí mnoho menších firem. Největší změny však nastaly právě v 80. letech 20. století, kdy část Stodůlek musela ustoupit výstavbě sídliště a pole byla zabrána. Ta, co nebyla zastavěna, jsou znovu obdělávána. Některé pozemky sedláků, na kterých stojí části sídliště, nejsou dodnes majetkově vypořádány.
Zdroje:
http://stop.p13.cz/cs/zari-2013/majak-uprostred-sidliste/4558/ https://farnoststodulky.cz/misto.php?id=87
Výlet do minulosti (p13.cz) – rubrika časopisu STOP, kde je možné se o minulosti Prahy 13 dozvědět mnohé zajímavosti
