Území Prahy 13 je  součástí naší metropole od roku 1974. Jedná se o vyvýšeninu mezi Motolským, Prokopským a Dalejským údolím, rozčleněnou kolem prameniště Prokopského potoka. Původní obce Stodůlky, Maláa Velká Ohrada, Třebonice, tvořily dlouhou dobu samosprávnou jednotkuv rámci městského obvodustátní správy Prahy 5 pod názvem Stodůlky, později Jihozápadní město a nejnověji Praha 13.

O historickém obvodu Praha XIII (v letech 1923 - 1947) a Praha 13 se sídlem ve Vršovicích (v letech 1949–1960) naleznete podrobnější informace zde.

Chráněné území Prokopského a Dalejského údolí činí tuto oblast velmi zajímavou. Část dnešního Prokopského údolí je tvořena podmořskou prvohorní sopkou.

15-1 Prokopské údolí.jpg
Hemrovy skály mezi NovouVsí aButovicemi jsou pozůstatkem sopečné činnostiz doby před 430 mil. lety

První  lidé  se  v  našem  regionu  objevují  už  před  20 000 lety, v období poslední doby ledové. Svědčí o tom například nálezy v jeskyni sv. Prokopa. Dnes víme, že osídlení  na  tomto  kraji  Prahy  bylo  hustší  než  jsme  se domnívali. Prokázal to archeologický průzkum prováděný při výstavbě sídlišť v letech 1978 – 1987, kdy v místě, kde dnes leží Nové Butovice, bylo nalezeno 65 hrobů. Jde o čtvrté největší pohřebiště v Evropě. Hroby archeologové odkryli na třech nepatrně od sebe vzdálených lokalitách mezi Stodůleckým a Jinonickým potokem.



IMG_5625 detail.jpg
Pohřebiště únětické kultury poskytlo nálezy bronzových šperků,  náušnic, jehlic,  náramků,  sekeromlatů a nožů s trojúhelníkovou čepelí i zlaté náušnice


Prokopské údolí (1820).jpg
Prokopské údolí (1820)

Svatoprokopská legenda

V Dalejském údolí bývala uprostřed svahu strmé skály dlouhá Svatoprokopská jeskyně, v niž podle nepodložené pověsti žil sv. Prokop. 
Na počest tohoto světce byl knížetem Adamem Franz Karl Eusebius Schwarzenbergem v letech 1711-1712 zbudován na temeni skály Prokopského údolí kostelík.

Kostelík sv. Prokopa

KOSTELÍK SV. PROKOPA.jpg

Kostelík sv. Prokopa byl postaven v prostém barokním slohu. Hlavní oltář zdobila kopie sázavského obrazu od pražského malíře Jana Schumera z roku 1712, boční stěny dva obrazy Panny Marie z 18. století, stěny lodi pak čtyři velké obrazy od Jana Jiřího Heintsche, které sem byly pravděpodobně přeneseny z některého zrušeného jezuitského kláštera.
Při cestě z Radlic byla vztyčena r. 1753 také socha sv. Prokopa.

Kostel sv. Prokopa.jpg

Prokopské údolí se však stalo v II. polovině 19. století místem intenzivní těžby vápence. Těžba v lomu památku velmi poškodila a navíc s ním spojený vojenský prostor činily kostelík nepřístupným.
Kostel sv. Prokopa v Prokopském údolí byl pro narušenou statiku a zabezpečení armádního objektu v lomu roku 1966 zbořen.


Svatoprokopská jeskyně

Před Svatoprokopskou jeskyní stávala na strmé skále poustevna, k níž vedly schůdky, které byly přímo vytesané ve skále. Jeskyně byla jednou z největších v Čechách, její délka byla asi 120 m.. V dřívějších dobách bývalo Dalejské (Svatoprokopské) údolí místem velice půvabným. Svatoprokopská pouť (v neděli po svátku sv. Prokopa) byla považována za národní pouť.

kostelík sv. krokopa se vchodem do jeskyně.jpg
Kostelík sv. Prokopa se vchodem do jeskyně. Stav v 80. létech 19. století.

Zřízením vápencových lomů a následnou intenzivní těžbou byla celá jeskyně r. 1887 odtěžena a zmizela.


Praha 13 opírá své historické kořeny nejen o prehistorické nálezy, ale i o osudy obcí ležících již několik století na dnešním území. Naše městská část vyrostla na půdě řady starobylých obcí, osad a usedlostí.


Butovice

Jméno Butovice je odvozeno od osobního jména Buta. První písemná zmínka o Butovicích pochází ze zakládací listiny vyšehradské kolegiátní kapituly, a to z roku 1088. Ves Butovice jest na mírném návrší západně od Radlic a tvoří s osadou Jinonicemi (dříve Ninonicemi) ves, s dvorem kláštera Kartouzského a statkem probošta pražského. Vyšehradské kapitule tehdy patřila jedna část obce a druhá část českému panovníkovi (tehdy Vratislavu II.).

Nejvýznamnější zdejší památkou je kostel sv. Vavřince, který byl vystavěn v románském slohu koncem 11. století. Prošel několika úpravami, z nichž nejzásadnější byla pseudorománská v roce 1894. V jeho areálu se nachází hřbitov a unikátní polodřevěná zvonice. Poblíž kostela byly nalezeny stopy pravěkého osídlení, které později využili Slované a založili na něm v 9. století hradiště, které mohlo souviset se stavbou kostela. Hradiště zaniklo v 11. století.


Kostel sv. Vavřince

Zdejší kostel sv. Vavřince stojí na návrší, východně nad Butovicemi. Je to malá svatyně původně románská, asi ze 13. století. Byla to prostá polokruhová apsida, která se v r. 1894 přístavbou na západní straně zvětšila téměř o polovinu původní délky. Kolem kostelíka se rozkládá hřbitov, v jehož jihovýchodním rohu se nachází nízká dřevěná zvonice se třemi zvony. Největší zvon je z r. 1574. Menší zvon byl z r. 1615, byl však v r. 1840 ukraden a následně r. 1847 opět ulétl.

.kostel sv-Vavrince 3 Butovice.jpg

Za husitských válek se Butovice dostaly do vlastnictví Starého Města pražského. V průběhu 16. století se majitelé střídali v docela rychlém sledu. Císaře Rudolfa II.v roce 1592 napomíná Adama z Hradce za nezaplacení 11 000 kop grošů za majetek Butovic, který tvořila celá ves s poplužním dvorem, dva další dvory, podání ke kostelu, dvě krčmy, dvůr v Jinonicích, háje, potůčky či pastviny.

V roce 1610 se dějiny Butovic už natrvalo spojují s Jinonicemi. Albrecht Pfefferkorn z Ottopachu, majitel Jinonic, koupil Butovice za 17 400 kop míšeňských grošů. V roce 1685 koupil Butovice a Jinonice včetně Smíchova Ferdinand Wilhelm Eusebius Schwarzenberg (často uváděný jako tzv.morový kníže).
Pod patronací jeho syna, kterým byl Adam Franz Karl Eusebius Schwarzenberg , byla v Butovicích zřízena roku 1714 škola, kterou navštěvovaly i děti z Jinonic, Klukovic, Nové Vsi a samoty Vysoká. Jakub Beneš, první učitel této školy, v roce 1738 zemřel ve stáří 80 let. Ve stejném roce byl jmenován učitelem Josef Čermák, který bydlel i učil v hospodě. Samostatná školní budova byla vystavěna v roce 1739.

V roce 1890 stálo v Butovicích 96 domů. V roce 1922 byly Jinonice připojeny k Velké Praze a společně s Butovicemi měly 257 popisných čísel, které obývalo 2 294 obyvatel, kteří se zaměstnávali jednak polním hospodářstvím nebo chodili na práci do Prahy a okolí.



Klukovice

První zmínka o vsi Klukovice je z roku 1342, kdy náležela k úřadu královského číšníka. V roce 1395 byla ves v družení Matěje z Klukovic, po jeho smrti se stala jako odúmrť majetkem krále. V roce 1420 zkonfiskovali zdejší vesnici Pražané a přenechali ji i s loukou v Dalejích Pechovi valchářovi. Až do bitvy na Bílé hoře je doloženo ještě několik majitelů. Po bělohorské bitvě se stal majitelem Klukovic Pavel Michna z Vacínova. Jeho syn Václav je na rozdíl od Butovic a Jinonic neprodal, ale vypůjčil si na ně od staroměstských jezuitů 300 zlatých. Jezuité definitivně získali Klukovice v roce 1717 a vlastnili je do roku 1773, kdy připadly studijnímu fondu, později se dostaly do soukromých rukou.
V roce 1843 bylo ve zdejší vesnici 14 domů s 85 obyvateli. Již roku 1850 se spojila s Hllubočepy a Zlíchovem v jednu místní obec Hlubočepy. Farností však Klukovice nadále náležely k Jinonicím a děti chodily do školy do Butovic.
Na přelomu 19. a 20. století zde stálo 17 domů, ve kterých žilo 130 obyvatel.

V seznamu nemovitých památek jsou zapsány dva klukovické domy. V Horově mlýně se zachovaly pozůstatky objektu z 16. století. Přízemí obytné části je z roku 1617. Stavební úpravy mlýna a vstupní brány byly provedeny v roce 1879. Druhým, neméně zajímavým objektem, je obytná část domu čp. 302. Přízemí má valenou klenbu a mimořádně tlusté zdi, pocházející ze 16. století.




Stodůlky

Ves je připomínána již roku 1159 jako majetek řádu johanitů. Ve 13. století patřila středověká osada pánům z Hradce. Část zdejších pozemků daroval Oldřich II. z Hradce proboštství svatovítské kapituly. V této části Stodůlek měl roku 1402 probošt Jan tvrz a dvůr s dvojím poplužím, s luky a lesy a dvěma poddanými ke své službě. V době husitské, r.1429, se staly majetkem pražského purkrabství. Přestože v předbělohorské době byly Stodůlky poměrně velkou vesnicí s 20 domy. V roce 1645 v důsledku útrap třicetileté války zde žilo pouze 9 sedláků, 1 chalupník a 2 zahradníci, 3 selská, 5 chalupnických a 1 zahradnické stavení se nalézaly v troskách. V polovině 18. století bylo v obci opět 25 hospodářství. V roce 1787 si zde založili školu, kterou navštěvovaly děti z Motola, Chab a samoty Lužiny.
V roce 1843 měly Stodůlky 74 domů s 592 obyvateli. K hlavnímu městu byly připojeny v roce 1974.



Kostel sv. Jakuba Staršího (Většího)

kostel Sv. Jakuba Většího - Staršího.jpg

Uprostřed osady na místě románského kostela, doloženého v roce 1292, byl v letech 1901 - 1903 postaven podle plánu M. Krcha dnešní pseudogotický kostel sv. Jakuba Většího, v němž je z původního kostela zachován kamenný gotický sanktuář.

Snímek 126.jpg

Vnitřní zařízení pochází z 19. a 20. století. Hlavní oltář je pseudogotický s obrazem sv. Jakuba od Konstantina Buška z roku 1903.Od stejného autora jsou obrazy i na bočních oltářích.

kostel sv jakuba staršího - věfšíhooltář..jpg

U kostela je umístěn litinový kříž na kamenném podstavci z roku 1855.

Další kříž a několik kamenných náhrobků z 80. let 19. století jsou umístěny na hřbitově při severozápadním okraji Stodůlek.



Kaple Nalezení sv. Kříže

Na rozhraní obcí Stodůlek a Motola stojí kaple Nalezení sv. Kříže, barokní kopulovitá centrální stavba z let 1743 - 1754, postavená patrně podle návrhu K. I. Dientzenhofera. Kaple je spojena s událostmi během války o rakouské dědictví na počátku vlády císařovny Marie Terezie, která k ní osobně položila základní kámen.

KAPLE NALEZENÍ SV KŘÍŽE 2.jpg

Roku 1754 při druhém pražském pobytu císařského páru byla kaple vysvěcena. Kaple byla roku 1784 zrušena, 1892 obnovena a od té doby byla nechána svému osudu a pustla. Nyní je od roku 1990 v péči stodůlecké farnosti.

KAPLE NALEZENÍ SV KŘÍŽE INTERIÉR A1.jpg

Kaple je velmi významná jak z architektonického, tak i kulturně-historického hlediska. Má ještě mělké boční kaple a kruhový presbytář, v němž jsou fresky s výjevem Nalezení sv. Kříže a Vítězství Kříže nad pohanstvím.

KAPLE NALEZENÍ SV KŘÍŽE  INTERIÉR 5.jpg

Ve Stodůlkách je zachována celá řada historických objektů, například je to obdélná patrová budova v přízemí členěná pásy rustiky, v patře pilastry a na jižní straně s malovanými slunečními hodinami.



Proměny Stodůlek

Změny, kterými prošly Stodůlky v rozpětí třiceti let, zaznamenali na svých snímcích otec a syn Vančurovi. Václav Vančura fotografoval různá místa ve Stodůllkách v letech 1976 a 1977, Jan Vančura zachytil stejná místa v roce 2006. Vzniklo tak unikátní srovnání dvou různých období v historii Stodůlek, které si níže můžete stáhnout.

Proměny Stodůlek (prezentace MS PowerPoint)




Centrální park

Park vznikl a vzniká s rozvojem okolních sídlišť. Jeho návrh pochází z 80. let , kdy se sídliště začala budovat. K realizaci parku došlo, ale až o deset let později. Na levé straně je velká deponie zeminy, která vznikla při stavbě metra, na jejích svazích je vybudován bikepark. Osu parku tvoří Prokopský potok a vodní nádrže na něm.

plánek na tabuli Centrál park.jpg

V roce 2009 byla ve střední části parku otevřena sportovní zóna se dvěma sportovními hřišti, kuželkami a venkovními posilovacími trenažéry. Pro děti je v parku k dispozici dětské hřiště. V západním cípu Centrálního parku v blízkosti ulic K Zahrádkám a Oistrachova je minigolfové hřiště.

CENTRÁLNÍ PARK.jpg



Panská zahrada

Dnes veřejný park Panská zahrada sloužil v historii jako farská zahrada, která patřila k faře kostela sv. Jakuba Většího ve Stodůlkách. Později zde bylo zahradnictví a dále zahrádkářská kolonie.
V 80. letech 20. století byl prostor velmi zarostlý a zanesený četnými skládkami. V druhé polovině 80. let bylo proto rozhodnuto o jeho vyčištění a rekonstrukci. Ta proběhla podle projektu Projektového ústavu Výstavby hl. m. Prahy za účasti vedoucího projektu Ing. arch. Ivo Obersteina a hlavních projektantů inženýrů Valtra a Steina.


Snímek 193.jpg


Vznikl zde park určený pro krátkodobou relaxaci obyvatel vznikajících sídlišť Stodůlky a Lužiny.
Další rekonstrukce parku proběhla v letech 2009 - 2011. Při té příležitosti zde vznikla i nová fontána. Jedná se o soustavu betonových mělkých bazénků s tryskami, které jsou stupňovitě osazeny ve svahu. Jsou doplněny keramickými sedátky. V horní části tryská voda z barevných keramických skulptur, osazených v trojúhelníkových bazénech vyplněných drobnými kamínky.


Snímek 122.jpg
 
Park byl po rekonstrukci slavnostně otevřen za účasti starosty Davida Vodrážky a jeho zástupců dne 21. června 2011.



Lužiny

Na stodůleckém území stála ještě roku 1870 samota zvaná Na Lužinách. V poslední čtvrtině 19. století se zde začalo stavět a vznikla osada Lužiny. Osada měla na přelomu století 34 domy a 266 obyvatel. Další růst Lužin lze jen velmi obtížně sledovat, protože při úředním sčítání lidu bývají uváděny celé Stodůlky včetně Lužin. K Praze byly Lužiny připojeny společně s obcí Stodůlky v roce 1974.



Velká a Malá Ohrada

Osada Velká Ohrada vznikla poblíž Dalejského potoka na konci 18. století. V roce 1859 zde stálo 14 domů, v nichž žilo 110 obyvatel. V druhé polovině 19. století vznikla v její blízkosti další osada zvaná Malá Ohrada.Její původní název byl Ohradská osada.Pod tímto názvem je uváděna ještě v roce 1870. V roce 1911 v ní žilo 105 katolíků a 2 nekatolíci. Obě Ohrady byly připojeny ke Stodůlkám.

VELKÁ OHRADA PANORAMA 1.jpg
 
  Velká Ohrada

MALÁ OHRADA.jpg

  Malá Ohrada


Třebonice

Část Třebonice se rozkládají 2 km severozápadně od Řeporyjí podél Dalejského potoka. První písemná památka je z roku 1279. Byly zde vykopány předměty kultury únětické z doby bronzové. Na návsi je gotická kaple z roku 1886. Kaple je osmiboká stavba se slepými okny, zakončená čtyřbokou věžičkou pro zvon. Ve vsi je také památník padlým v 1. světové válce, postavený v letech 1924 – 1925. Součástí této osady je místní část Krteň,

Krteň

Ve středověku patřila českým králům. V době husitské se dostala do majetku pražské kapituly a byla v roce 1667 připojena k Chrášťanům. Na vyvýšeném místě stojí kostel sv. Jana a Pavla, který je poslední připomínkou zaniklé Krtně.


IMG_2825.jpg

První zmínka o kostelu, zbudovaném v pozdně románském slohu, je z roku 1352. Byl kostelem farním. Byl postaven v pozdně románském slohu v 2. čtvrtině 13. století s pravoúhlým presbytářem a průčelní čtverhrannou věží. Roku 1575 byl rozšířen o boční loď, roku 1699 o sakristii, v letech 1732 - 1734 byla zvýšena jeho věž.
To však již stál kostel o samotě – ves totiž zanikla v 17. století, když byla pobořena švédskými vojsky.
Roku 1890 byl kostel přestavěn novorománsky podle návrhu A. Živného. Potom byla klenba nahrazena kazetovým stropem, severní loď zvýšena a věž přestavěna. V kněžišti se zachovalo románské okno a na východní stěně uvnitř pozdně románské nástěnné malby z konce 13. století. Představují Křest Kristův, Obětování v chrámě, Josefův sen, Církevní učitelku a symboly evangelistů. Malby byly restaurovány v roce 1952. Zařízení je převážně pseudorománské, pouze v boční zdi byl ponechán při přestavbě původní oltář s obrazem od J. Heřmana z roku 1890. Kostel býval součástí feudálního dvorce a dodnes tvoří působivou dominantu krajiny.

IMG_2841.jpg

 Ke kostelu se váže pověst o královně Elišce. Karel IV. roku 1371 pobýval na Karlštejně, kde ho zastihla vážná nemoc. Přivolaní lékaři si však nevěděli rady a dokonce nevěřili v možnost  uzdravení. Nezbývalo, než doufat v pomoc boží. Zoufalá královna Eliška se pěšky vydala na Pražský hrad, kde u hrobu sv. Zikmunda obětovala osm misek ryzího zlata. Cesta zpět byla namáhává, sil rychle ubývalo a tak si královna potřebovala odpočinout. Stalo se tak právě na krteňském návrší, snad prosila znovu boha o pomoc. Rozhlíží se po krajině, když tu náhle spatří na obzoru jakýsi pohyb. Postavy se blíží, jedná se o královy posly. Elišce zatrnulo, obávala se nejhoršího. Zpráva to však byla radostná – král se zázračně uzdravil. Vděčná Eliška obdařila krteňský kostelík důchody, a stala se tak jeho druhou zakladatelkou.

Zveřejněno: 13.03.2015 – Dan Novotný Mgr. ; Přečteno 10141 x
Vytisknout